ÚSKALÍ A POLEMIKA S NÁZOREM KATOLICKÉ CÍRKVE Z POHLEDU MEDICÍNSKÉHO:
A/ Encyklika předpokládá, že lidé spolu chtějí pohlavně žít pouze tehdy, jsou–li manželé a chtějí zároveň plodit děti. Četné seriózní statistiky i osobní zkušenosti každého čtenáře však toto jistě vyvrátí. Sexualita má funkce prokreační (zachování rodu) a rekreační (potěšení,osvěžení). Poměr pohlavních styků uskutečněných za účelem zplození dítěte oproti rekreačním je 1:50-100, v některých fázích života je pohlavní život pouze cíleně rekreačním. (3)
B/Církev předpokládá ideální křesťanské zázemí působící na vývoj mladého člověka. Je však tento předpoklad v současnosti (pohlavní choroby a HIV, sexualita před svatbou, počty rozvodů, vliv okolí a medií) reálný??? Naopak odmítání kondomů v době pandemie HIV je dle mého názoru nesmírně nebezpečné.
C/Encyklika nevysloveně předpokládá, že to, zda je žena zrovna plodná nebo neplodná, je prostě známo. (1) Tedy že žena přesně pozná, kdy ovulace nastane.
Z medicínského pohledu však víme, že u člověka existuje pouze tzv. „utajená ovulace“. Kromě mírného zvýšení bazální teploty v periovulačním období (event. upřesnění pomocí LH testů či ultrazvukové diagnostiky) není ovulace nijak navenek přesně vyjádřená a žena ji nemá možnost na svém těle přesně poznat.
Podrobně rozpracovaná metodika PŘIROZENÉHO PLÁNOVÁNÍ RODIČOVSTVÍ (PPR) se snaží na základě velice dobře zpracovaných vědeckých poznatků vytvořit systém, kdy žena může zjistit ovulaci a stanovit plodné a neplodné dny díky metodě symtotermální (viz. výše).
Nutno však kriticky zdůraznit úskalí metod PPR:
Je naprosto nutný:
* Důkladný nácvik metody (kurzy nácviku zcela správně trvají několik desítek hodin)
* Správné pochopení principů metody (což je poměrně náročné, ne každý adept je schopen to zvládnout)
* Konzultant alespoň po několik prvních měsíců zavedení metody
* Obrovská motivace zúčastněných (kurzy výuky navštěvují z části silně věřící páry, druhou největší skupinou jsou však páry, které se naopak snaží o otěhotnění a metoda v tomto případě slouží k výpočtu dnů plodnosti)
* Je nutné vědět, že: I při pravidelném menstruačním cyklu ženy je období ustanovené jako „plodné“ minimálně 8-10 dní. Má-li žena nepravidelný menstruační cyklus, nemusí podmínky pro stanovení plodných a neplodných dnů vůbec nastat!!!!
* Existuje spousta faktorů, které mohou sledování naprosto znehodnotit (změna času měření, krátký nebo rušený noční spánek, stress, hormonální výkyvy, výjimečná konzumace alkoholu, změna životního stylu, směnný provoz, jiná onemocnění, nedokonalá znalost metodiky atd. (4))
Jaké možnosti mají věřící manželé, pokud se budou chtít držet doporučení katolického náboženství? Citace z řad samotné katolické církve (zdroj K.Vácha-katolický kněz, Křesťanské listy 1/2006 (2)):
1. Nejčistší řešení problému by bylo mít sex od počátku manželství, počínat si přirozeně bez jakékoli metody, nebránit se daru života a mít tolik dětí, kolik příroda a plodnost dovolí. V minulosti tomu tak bylo, pro náš druh je přirozené, aby žena měla, řekněme, 14 dětí a dvanáct z nich aby zemřelo. Populační křivka začala geometricky růst zhruba až od roku 1650, a do té doby, přes nejrůznější výkyvy na obě strany, se udržoval počet lidí na Zemi na stálé nebo jen mírně rostoucí hodnotě. Mnoho dětí se rodilo a mnoho umíralo. Vše přirozeně a bez morálních problémů.
2. O něco problematičtější by bylo mít sex od počátku manželství, nebránit se daru života, a v jistém okamžiku manželství, po určitém počtu dětí, sex zcela přerušit a žít, jak se říká, "jako bratr a sestra". Zde se ovšem již manželé jednoznačně brání daru života, abstinence je antikoncepce. Jak manželé poznají, že v Božím plánu již nemají být obdarováni dalšími dětmi? Výhodou metody ovšem je, že love-making a baby-making jsou spolu spojeny.
3. Metody přirozeného plánování rodičovství, tedy pomocí umělých prostředků zjistit plodné a neplodné dny a podle nich přirozeně usměrnit sexuální aktivitu.
Samotným autorem (2) jsou tyto metody značně kritizovány:
* Vytýká „laboratorní podmínky“, za nichž metody fungují.
* Polemizuje s tím, že oním antikoncepčním prostředkem je TEPLOMĚR v rukou uživatelů (čímž jsou porušovány opět základní církevní postuláty)
* Jednoznačně prokazuje „úmysl nemít dítě“ uživateli (opět v rozporu s církevními postuláty, bránění se daru života)
* Zpochybňuje v příručkách PPR uváděnou vysokou spolehlivost metody
Cituji dále: „Používání metod PPR považuji jako antikoncepční metodu za volbu morálně problematickou, v jistém smyslu za dokonce problematičtější než umělé metody. Na počátku užívání této metody je snaha vyhnout se početí. Je to bránění se daru života, za použití sofistikovaných metod, s využitím znalostí moderní medicíny, výzkumu hlenů, každodenního měření teploty, konstruování kalendářů a podobně, ovšem s deklarováním, že metoda NENÍ bránění se daru života. Úmysl oddělit love-making od baby-making tak jednoznačně existuje, když ne jinde, tak v myslích manželů! Můžeme trochu obrátit známé rčení: špatný účel nemůže být posvěcen dobrými prostředky.“
4. Neabortivní umělé metody. I zde se jedná o nepřijetí daru, kondom se snaží separovat gamety prostorově, PPR časově. O kolik je kondom nepřirozenější než teploměr? Kladu otázku - je mezi oběma metodami morálně vnímatelný rozdíl? Teploměr u ukázněných manželů zabrání splynutí gamet stejně jako umělé prostředky u neukázněných. Kondom je zcela jistě nepřirozený, stejně jako jsou pro tělo nepřirozené brýle nebo umělá ledvina. I antibiotika jsou nepřirozeným zásahem do organismu, stejně jako umělý kloub, nemluvě o plastické chirurgii. Díky svému rozumu žijeme ve světě nepřirozena, ve světě aut a mrakodrapů. Kdybychom chtěli žít přirozeně, museli bychom žít po způsobu lovecko-sběračských společenstev. Pokud smíme používat umělé prostředky, abychom vylepšili či léčili svá těla, a pokud smíme užívat rozum, abychom se vyhnuli početí, proč nesmíme používat rozum a umělé prostředky, abychom se vyhnuli početí?
5. Abortivní antikoncepce, která je v katolickém prostoru jednomyslně morálně nepřijatelná.
6. Sterilizace manželů, dočasná či trvalá. V rámci katolické církve opět jednomyslně nepřijatelná.
Byť tento rozbor vychází z pera katolického kněze, plně vystihuje podstatu problému.
Musíme si uvědomit základní věc: zakážeme-li naprostou většinu antikoncepčních metod, máme vůbec ještě co nabídnout??? Do jaké role ženu postavíme??? Do pozice ženy, která bude rodit děti „jako na běžícím pásu“, naprosto bezradnou v možnosti ovlivnit svoji reprodukci, hrozící se z možných následků každého pohlavního styku a očekávající s napětím, zda se dostaví menstruace? Ženu hledající únik z této role různými způsoby? Samozřejmě zde nehovořím o ženách, které si tuto cestu zvolí dobrovolně a vidí ji v naprostém souladu se svým rozhodnutím a vírou. Ale na druhé straně se jako lékaři ještě nyní setkáváme s případy, kdy zoufalá žena (matka 5 a více dětí) chce tajně podstoupit sterilizaci a manželovi pak tvrdí, že byla na jiném typu operace.
Rozsáhlou citaci z řad církevních jsem zařadil záměrně s přáním, aby si každý čtenář uvědomil, že snahou všech by mělo být namísto „dogmatického odmítání něčeho“ hledání společného cíle. Vždyť zavedení účinných forem antikoncepce jde ruku v ruce s dramatickým poklesem nechtěných těhotenství a následně interrupcí (před érou zavedení hormonální antikoncepce bylo v r.1990 v ČR 107 tis. interrupcí, v současné době je to 28 tis. interrupcí, tedy cca 1).
KATOLICKÁ CÍRKEV A METODY ASISTOVANÉ REPRODUKCE
Pouze na okraj je nutno zdůraznit, že církev striktně odmítá zásah třetí osoby do plození dětí a veškeré metody asistované reprodukce jsou z náboženského pohledu nepřijatelné. Silně věřící manželé tedy nemají právo žádat pomoc po medicíně, i kdyby pravděpodobnost úspěchu mít vlastní děti byla jakákoliv..
Podrobný rozbor problematiky (darování gamet, IVF fertilizace, mrazení embryí, náhradní matka atd.) přesahuje možnosti daného článku.
VÍRA VERSUS VÝKON POVOLÁNÍ
Existuje skupina lidí, kteří teprve během svého života dojdou ke ztotožnění se s katolickou vírou. Vnitřní rozpor mezi vírou a výkonem povolání (lékař, pedagog atd.) může být traumatizující a zásadní.
Z řad katolické církve jsem byl ujištěn o následujícím doporučení:I VĚŘÍCÍ ČLOVĚK JE ZDE KVŮLI TOMU, ABY POMÁHAL JAK VĚŘÍCÍM, TAK NEVĚŘÍCÍM.
VÍRA VERSUS PRÁVO NA INFORMACI
Jiný problém nastává v situaci, kdy např. silně věřící rodiče zakazují svým dětem (povinným školní docházkou) účast např. na školou organizovaných akcích týkajících se sexuální osvěty a výchovy, výuku antikoncepce atd.
I když neexistuje v žádném českém právním dokumentu právo na sexuální výchovu, existuje však právo na vzdělání a toto ústavní právo zcela vyčerpávajícím způsobem pokrývá i sexuální výchovu. Odpůrci sexuální výchovy operují nejčastěji tvrzením, že sexuální výchova náleží rodičům a nikoliv škole. Přitom v naprosté většině rodin stále nedochází k tomu, co by se dalo vážně považovat za sexuální výchovu.
Zásadním vodítkem v dané problematice je nález Evropského soudu pro lidská práva ze 7. 12. 1976 - Kjeldsenovi aj. contra Dánsko. Tehdy se několik dánských rodičů obrátilo na orgány Evropské úmluvy o lidských právech se stížností, ve které tvrdili, že povinná sexuální výchova je zásahem do rodičovských práv. Po zamítnutí stížnosti byla věc postoupena Evropskému soudu pro lidská práva a ten stížnost rovněž zamítl s tím, že Evropská úmluva nedává rodičům právo zasahovat do školní výuky, pokud se provádí objektivně a nesnaží se žákům vnucovat v etických a náboženských otázkách. V odůvodnění svého nálezu soud uvedl, že informace o sexuálním životě získávají dnes děti z různých pochybných pramenů. Poskytnout tyto informace ve škole je správné a objektivní, včetně informací o antikoncepci, aby nedocházelo k nežádoucím otěhotněním.
Protože je Evropská úmluva součástí i českého práva, je nález Evropského soudu pro lidská práva v této věci závazným výkladem i pro Českou republiku.(6)
Závěr: Ačkoliv se katolická víra a lékařský pohled v mnoha aspektech rozcházejí, je nepochybné, že by u lidí nedogmaticky smýšlejících měl nad pohledem církevním a pohledem medicínským vždy zvítězit pohled morální.
