Zatímco sexuální štvanci zanedbávají kvůli novým postelovým zážitkům práci, rodinu i přátele a mnohé celebrity z této kategorie se dokonce uchylují k léčbě své závislosti, světem se rozmáhá i další extrém: život bez sexu. Stále víc jedinců se obejde bez sexu a sex jim vůbec nechybí. Jejich poznávacím znamením je písmeno A od slova asexuál, což je člověk, který nemá zájem o sex, aniž se tím jakkoliv trápí.
SEX ME NEBERE
Asexuálové vnímají sex různě, někdy jako ztrátu času, jindy jako nudu a zbytečnou námahu, někteří k němu mají i odpor, rozhodně to ale nejsou zoufalci, kteří by měli nouzi o nápadníky či nápadnice. Když jim sexuologové nabízejí pomoc v podobě hormonální léčby, většinou ji odmítnou, protože jsou se svým stavem spokojeni. Orgasmus, pokud ho dosáhnou, popisují jako úlevu, ale nic víc. Celosvětové hnutí asexuálů s názvem AVEN je sympatické smyslem pro humor a hravostí, s nimiž asexuálové vyrážejí do ulic (v tričkách s nápisy: Sex? Ne děkuji! Či 100 věcí lepších než sex) a žádají stejné oficiální uznání, jakého se dostává heterosexuálům, homosexuálům či bisexuálům. Víc než orgasmus jim rozkoš působí požitek z dobrého jídla, sportu či příjemné lázně.
SINGLES
Pojmy starý mládenec a stará panna byly dnes nahrazeny lichotivějšími: solitér a ještě častěji singl. V posledních letech se počet lidí bez trvalého partnerského vztahu nápadně zvýšil. Jsou mezi nimi nejen ti, kteří svou partnerskou svobodu využívají k volnému střídání partnerů, tak jak jim to život přináší a umožňuje, ale také ti, které sex nebere. Jak se dají typičtí singles charakterizovat? Do této kategorie patří samotáři, často s traumatickou zkušeností z původní rodiny, dále lidé nesmělí a s nízkým sebevědomím, lidé extrémně nároční (na sebe i na druhé), kteří špatně snášejí omezování osobní svobody doprovázející každý partnerský vztah. U nejednoho z nich se vyskytuje silná vazba na rodiče, zejména na matku. Typickým případem je muž jedináček žijící s matkou bez otce, kdy se syn stává matčiným životním partnerem, přičemž tuto roli pociťuje jako něco přirozeného a správného. Podobná konstelace se může samozřejmě vyskytnout i mezi matkou a dcerou. Opouštění takové vazby bývá složité a dlouhodobé. Tito jedinci rezignují na vlastní život včetně sexuálního a nezájem o sex u nich vychází spíš z nouze než ze skutečné potřeby. Mnozí si udržují vztahy na dálku či vztahy virtuální, jen aby nemuseli řešit strach z reálného partnerství a svou neschopnost ho navázat. Podle výzkumů dnes žije v populaci 1 až 3 procenta asexuálů, což u nás může být až kolem 200 tisíc lidí. V extrémní podobě se jejich odlišnost projevuje i útěkem od jakéhokoliv tělesného doteku, včetně hlazení a polibku.
NEJVĚTŠÍ NIC NA SVĚTĚ
K zajímavému poznatku dospěli před časem pracovníci zoologické zahrady ve Dvoře Králové. Pokoušeli se tu přimět k početí gepardy, o nichž je známo, že se v zajetí vůbec nerozmnožují. Když chovatelé začali studovat gepardí chování, zjistili, že gepardi potřebují žít odděleně. Pokud vyrůstají společně, nedojde mezi nimi ke sblížení, tudíž ani k páření, a samec vnímá samici jako sestru. To by mohl být poučný poznatek i pro studium lidského chování. Dvojic, které spolu žijí jako bratr a sestra, ve společnosti totiž rok od roku přibývá. Proč tomu tak je? Důvodů je několik. Může jít o špatnou komunikaci s partnerem, ale také o lenost i důsledek narození dítěte. Dítě samo o sobě nemůže vyřešit vztahové problémy, jak si to občas páry namlouvají. A po náročném dni plném starostí, stresu a přepracování dáváme většinou přednost spánku před sexem. Pokud je nezájem o sex motivován vyčerpáním, je naděje na oživení. Pokud ale je ztráta vášně a chuti na sex důsledkem toho, že si s partnerem nemáme co říct, postrádáme společné cíle a soužití probíhá setrvačně, je to znamení, že bychom měli se vztahem něco udělat nebo se rozdělit.
Jeden z nejslavnějších asexuálů Andy Warhol kdysi řekl, že sex je největší nic na světě a nejvzrušivější je nedělat ho vůbec. Zkoumáme-li příčiny takového postoje k sexu, bývá to většinou reakce na zkušenosti ze vztahů, zážitky z dětství, výchova. Velmi často se v anamnéze objevuje autoritativní a despotický otec, který nedovolí chlapci dozrát a uvolnit se, který ho ponižuje a bere mu sebevědomí. Asexuální orientace je pravděpodobně daleko méně vrozená než orientace homosexuální. A může být i reakcí na záplavu sexu, který se na nás agresivně valí odevšad. Odmítavý postoj k sexu může znamenat podobnou reakci, jako když odmítáme sledovat televizi či používat mobil. Jsou odborníci, kteří asexualitu pokládají dokonce jen za dočasný módní výstřelek, kterému by se spíš mělo říkat nedostatečná sexuální touha. Pravda je, že v orientálních kulturách byl sex více erotickým uměním než pudem a v té době byli asexuálové lidé, kteří prostě jen neholdovali určité zábavě, nic víc a nic míň. Za poruchu by se nechuť k sexu považovala jen tehdy, kdyby při ní dotyčný trpěl. Pokud je se svým postojem ztotožněn a spokojen, není třeba se touto „odlišností" nějak zvlášť zabývat.
FLIRTOVÁNÍ A UMĚLÉ SPERMIE
Odborníci tvrdí, že téměř každý osmý muž má chorobný strach z žen. Ale i ženy mají strach z mužů. Pokud je to pravda, máme před sebou další zdůvodnění asexuálního postoje dnešní populace. Sex budí nejistotu. Zamilování přináší chaos, napětí a stres, tělo jako by začaly ovládat nevědomé síly a život se ocitá na houpačce. Jednou jsme nahoře, jednou dole. Z radosti upadáme do smutku, až si jednoho dne řekneme: Dost a před sexem se uzavřeme. Asexualita přináší ale také příjemné chvíle uvolnění, kdy si přítomnosti druhého pohlaví můžeme užívat s radostí a svobodou. Většina mužů (tedy i asexuálové) ráda pokukuje po ženách, aniž tím cokoli sledují. Takové mužské pohledy (které ostatně většině žen lichotí) jsou u muže přirozeným reflexem podobným dýchání, tvrdí odborníci. Flirtování asexuálů je nevinné a rozhodně neznamená balení. U jižních sousedů patří k přirozenému koloritu společenských setkání ženě lichotit, být k ní pozorný, nabízet pomoc. Flirtování je tam kořením života a jeho radostí.
Ostatně asexuálové mají další důvod k radosti. Před časem proběhla v tisku zpráva, že se podařilo vyrobit umělé lidské sperma. Tato informace vzbudila naději i zděšení. Asexuálové by mohli zůstat v závětří své odlišnosti, a přesto počít potomka, což je sdělení stejně příznivé jako hrůzné. Naštěstí žádná umělá spermie nebude schopna zajistit psychické a fyzické pocity, které přináší samotný milostný akt, takže nebezpečí nadvlády žen zatím nehrozí.
SPĚTE SAMI
Pro život v oddělených ložnicích svědčí i další výzkumy, které tvrdí, že dělit se o lůžko s někým, kdo vydává zvuky, vrtí se a přetahuje o peřinu, je proti přírodě. Odborníci varují, že sdílet s partnerem lůžko je přímo nebezpečné a pro muže dokonce víc než pro ženy. Z evolučního hlediska prý lidé rozhodně ke společnému spánku naprogramováni nebyli. Spánek je činnost intimní, sloužící k načerpání nových sil. A tak podle výzkumů měli muži i ženy spánek na společném lůžku méně kvalitní než na samostatné posteli. Ženám se častěji podařilo usnout tvrdým spánkem, takže byly ráno odpočatější, než by se dalo podle doby spánku předpokládat. Lidé, kteří si nedopřávali dostatečně spánku během pracovního týdne, spánek o víkendu nedohonili. Měli sníženou výkonnost a byli ve stresu. Doba potřebná k dostatečnému obnovení sil je individuální, pohybuje se kolem šesti až sedmi hodin denně. Překvapivým poznatkem výzkumu byl rozdíl mezi tím, zda postel necháme rozestlanou, nebo ji usteleme. Po spaní je totiž pod peřinou vlhko a teplo, což je ideální prostředí pro roztoče. Tito cizopasníci žijí prakticky všude a těžko se s nimi bojuje. Jediná metoda, jak omezit jejich množství, je nechat postel rozestlanou, aby přikrývka mohla vyschnout a roztoči zahynuli. Domyslíme-li složitost situace se společným spánkem, rádi přitakáme slovům Andyho Warhola: „Sex je mnohem víc vzrušující na plátně než na posteli."
