Erotické povídky, Erotika

Pozoroval ji každé ráno. Ležela tam nahá, krásná a nepřístupná. On byl sluha a ona hraběnka. Musel se spokojit s tím, že se dívá. Že může obdivovat jemné tvary jejích ňader, a když se sklání, že vidí celou její neposkvrněnou krásu. Musel se spokojit tím, že den co den hraběnku pozoroval... Na hraběnce Francesce De Blanche nebylo nic zvláštního. Vůbec nic. Jistě, byla mimořádně krásná, poměrně mladá, nesmírně bohatá a nedávnou ovdověla, ale to přece nic nebylo!

Alespoň si to Marco snažil namluvit, když každé ráno — jako její sluha — přinášel hraběnce oblečení na onen den a servíroval jí přepychovou snídani do postele.

Potřeboval si to namlouvat.

Byl to prostý člověk z nižší vrstvy, možná nezvykle zdvořilý a stylový co do etikety a zevnějšku, ale přesto člověk, který si naprosto nikdy nemohl dovolit házet po hraběnce očima. To už vůbec ne!

Bože chraň — tolikrát mu to jeho otec vštěpoval do paměti. Možná proto, že otec sám byl muž a dobře věděl, co taková krásná žena dovede vzbudit v žádostivém mladíkovi, který má oči, aby se díval.

Prostě nebylo o čem uvažovat, to bylo celé.

Žádná žena jako hraběnka by se nikdy nesnížila na jeho úroveň. Ani ve snu.

No, lehká situace to není, to Marco uznával.

Každé ráno, když vstoupil do její rozlehlé ložnice a naklonil se nad ni, seděla ve své obrovské posteli s nebesy, úplně nahá, velká, kulatá ňadra vystrčená proti němu a tenoulinká hedvábná pokrývka jí chatrně zahalovala ohanbí mezi skvostnými, smyslnými stehny.

Aniž tomu mohl zabránit, postavil se mu během dvou vteřin pod černými přiléhavými kalhotami ocas a zmáčel mu celou přední stranu spodků. Marco byl celý rudý a byl zázrak, že si hraběnka téhle trapné situace nikdy nevšimla. Alespoň se tak zdálo.

Jako rozmazlená kočka se hraběnka jenom protahovala ve své posteli a svými dokonale manikúrovanými prsty si čechrala svou blonďatou, kudrnatou hřívu.

Její krvavě rudé rty se vyzývavě rozevíraly a hraběnka určitě netušila, co natropila v Markových kalhotách.

Každé ráno pospíchal, aby vyplnil v ložnici její příkazy a aby potom mohl utéct na nejbližší toaletu a vyhonit se!

Ale, jinak na hraběnce nebylo vlastně nic zvláštního.

Ani když před jeho čím dál vykulenějšíma očima bez jakýchkoli rozpaků vstala z postele, oblečená pouze do uzounkých černých kalhotek, které by tak akorát prošly uchem jehly a tak tak zakrývaly ono nádherně tvarované hnízdečko!

Sklonila se dopředu obrácená k němu zády a ukázala mu pecku v celé její kráse, chloupky mezi stehny a velkou část země zaslíbené... docela jakoby panenskou, neposkvrněnou dívčí pičku. Občas tam zahlédl pár lesklých kapek, jako kdyby se ráno ukájela až do vyvrcholení.

Nemohl zadržet své těžké vzdechy a prkenně se pokoušel strávit ten pohled, a nikdo by mu nemohl vyčítat, že se nesnažil ze všech sil. Na hraběnce přece nebylo nic zvláštního, vůbec . ..

Později to Marco zkusil tak, že se vždycky vyhonil, než šel ráno k hraběnce. Ne že by to nějak zvlášť pomohlo, když stál tváří v tvář takové nádheře, ale tlak v ocasu nebyl tak silný a pulsující.

Avšak. Přesně dva měsíce po smrti hraběte — hraběnka nevypadala, že by pro něho příliš truchlila — přišlo jitro, na které Marco nemohl později zapomenout.

Začalo stejně jako všechna ostatní rána, vyšel po schodech, v rukou podnos se snídaní, zaklepal na dveře hraběnčiny ložnice, uslyšel rozespalé „dále" a vstoupil. Hraběnka tam seděla v bachratých matracích a s přehnaným zájmem si prohlížela nehty. První, čeho si Marco všiml, bylo, že nebyla nahá. Byla rafinovaně oblečená do mrňavoučkého červeného a černého spodního prádélka a vyzvala ho, aby jí pomohl s oblékáním. Uposlechl, aniž mrkl okem.

— Mám se sejít se senátorem, řekla koketně, když jí Marco zapínal zip na zádech. Má přijít každou chvíli, tak buď tak laskav a zmiz.

Marco samozřejmě poslechl. Ale senátor nepřicházel. Plynuly hodiny a nakonec hraběnka začala zběsile zvonit. Marco si pospíšil do jejího pokoje.

— Pomoz mi svléknout tyhle zatracené hadry! zakřičela na něho a otočila se k němu vyzývavě zády.

Marco přiskočil a začal nervózně stahovat zip šatů. Když skoro vyklouzla z posledního kousku oblečení, zakopla a padla na Marka.

Zachytil ji, ale současně se mu prsty zadrhly o podprsenku a její mohutná nestoudná ňadra se z ní vyloupla a přitiskla se mu na tvář.

K jeho údivu mu nedala pohlavek a nevyhodila ho, nýbrž zasténala a přimáčkla svoje ňadra ještě pevněji k jeho rozpálenému obličeji. Byla to skutečně pravda?!

Omamná chvilka nastala, když mu jedna její bradavka jakoby sama od sebe vklouzla do pusy. Marco ji automaticky začal sát. Ocas mu stál jako železná tyč, nedočkavě a chtivě pulsující v kalhotách. Nikdy v životě nebyl vzrušenější. Hraběnka znovu zasténala. Odtáhla se od něho a rukama objala jeho obličej. Horečnaté oči si ho usilovně prohlížely, jako kdyby ho viděly v novém světle, a v koutku úst se jí pokradmu objevil vzrušený úsměv, plný příslibů.

— Myslíš si, že jsem si nevšimla, jak tě rozpaluju? zamumlala, hrábla mu rukou do kalhot a zaťala se mu do klacku.

Před očima se mu zajiskřilo a podbřišek měl v jednom ohni.

— Máš tady dole zlatý důl, můj věrný sluho, pokračovala dráždivě. Všimla jsem si dobře, jakého dynamiťáka můžeš nabídnout okolním děvčatům... ale dynamit není na hraní, co?

Marco poslušně přikývl a klesl spolu s ní na podlahu, kde mu rozepnula kalhoty, vytáhla mu čuráka a bez dechu si ho prohlížela.

Bože, zašeptala a kousla se do rtu. V následujícím okamžiku se sklonila a spolka klacek až po kořen.

Marco se téměř neodvažoval pohnout, měl strach, že se hraběnka zase vzpamatuje a vyhodí ho. Ale nemusel se zneklidňovat, hraběnka sála čím dál horlivěji a nejevila nejmenší zdání, že by chtěla vyplivnout svůj drahocenný bonbónek. Místo toho vášnivě zakvílela a přitáhla si jeho ruku na prsa a několika pohyby mu ukázala, jak je má
masírovat.

Kůži měla sametově hebkou a žhnoucí, rozdrážděné bradavky byly tuhé a obrovské. Všiml si, že si volnou rukou vjela do štěrbinky. Opatrně přesunul svou ruku z jejího houpajících se prsů a položil ji na zduřelou píču.

Byla celá mokrá! Vsunul dva prsty do kluzké pochvy a krví naběhlé stydké pysky jako by je s mlasknutím pohltily, jeden po druhém, a sály je, jako kdyby vychutnávaly nějaký pamlsek. Cítil, jak se v něm vzmáhá vzrušení. Neustále ji šoustal prsty, až v ní měl čtyři najednou. Vtom zanaříkala a zachvěla se, pak se odkulila stranou a lehla si na záda.

—    Pojď! zašeptala chraplavě a svůdně ho jednou rukou zvala k sobě.

Rychle vyklouzl z kalhot a serval ze sebe bílou košili, a vzápětí se na ni vrhl a vnikl mezi její měkká stehna s říjným zamrouskáním.

V okamžení pocítil, jak jeho naběhlý žalud proniká dovnitř a obklopuje ho hebké, nebeské horko, které se prostě nedalo popsat.

A právě v této kratičké chvíli měl pocit, jako kdyby hynul neslýchané bolestnou smrtí, tak bolestnou, že práh bolesti mizel a nahradit ho pocit omamné slasti.

— Mrdej mě... tvrdě..., zamumlala hraběnka.

Zaryla se mu dlouhými, rudě nalakovanými nehty do zad a ovinula mu nohy kolem boků. Její hruď se vzdouvala, jak hraběnka lapala po dechu a její fantastické sexy hrbolky se vzpínaly vstříc jeho rozechvělému hrudníku.

Byl poslušný jako pejsek. Nejen proto, že se toho účastnil a že ho k tomu vybičovala, ale protože by ho bylo nemohlo zadržet ani tisíc divokých koní, aby toho nechal!

S těžkým zasténáním do ní vnikl co nejhloub, až na samé dno. Zařičela a začala si hryzat zbělelé klouby jedné ruky, a její klín okamžitě odpověděl — přirazila, a jemu nezbývalo než zaržát rozkoší.

Pak ji konečně začal tvrdě mrdat. Nejdřív pomalu a pěkně do hlouky, potom čím dál zvířečtěji a divočeji, až dokud to nedokázal udržet ani tisícinu vteřiny. Zběsile začal kýval hlavou z jedné strany na druhou, a vyřvávaje svůj orgasmus na všechny strany, pumpoval do ní celou svou dávku.

Hraběnka ovšem uprostřed jeho vyvrcholení zpod něj vyklouzla a podařilo se jí dostat polovinu jeho dávky do pusy. Neskutečné množství semene jí proudilo z koutku úst a stékalo jí po bradě. Občas polkla a slastně mhouřila oči, jako kdyby jedla něco nevýslovně chutného.

— Teď ty, zašeptala po chvíli.

Rozložila se na koberci a pod prdelku si podložila polštářek. Téměř nábožně rozevřela před ním svoje stydké pysky a odhalila svou píču, ze které proudily všemožné milostné šťávy.

Bez protestů se Marco sklonil co nejblíž kundě a vnořil nos do různých vůní právě pomilované píci, chvějící se žádostí, a opatrně začal žužlat kulatý pulsující poštěváček!

Sál poštěváček jako miniaturní penis, než ho začal lízat jazykem, nahoru a dolů podél celé štěrbinky, a pak zase k samému středu. Hraběnka kroutila boky a hlasitě hekala.

Z ničeho nic a bez jakékoli výstrahy dospěla na vrchol. Zařičela a bleskurychle zvedla boky a pecku proti jeho ústům, jako kdyby chtěla, aby ji celou snědl. Při orgasmu se celá roztřásla.

Slzy radosti jí stékaly po tvářích a jednu chvíli si Marco myslel, že hraběnka omdlí.

Poté, co v jejím těle odezněly vlny orgasmu, ležela na podlaze tak tiše a nehybně, až se opravdu začal obávat, že je v limbu. Její hruď se téměř nepohybovala a Marco si nebyl jist, jestli vůbec dýchá.

Ale než stačil zpanikařit, rozzářil se její obličej v dlouhém, opravdu blaženém úsměvu.

Nebyl to žádný hraběnkovský úsměv, ale zasněný úsměv ukojené ženy. Ocas mu znovu ožil a začal se zvedat. Vtom se posadila a bystře se ho chopila.

Znovu mu dala masáž, která jako by nebyla z tohoto světa. Když se Marco blížil vyvrcholení, přestala ho ihned kouřit a posadila se před něho a rychle a zručně ho vyhonila, až se udělal a nastříkal to málem až do stropu.

Bylo to, jako kdyby se na něho zřítila nebesa! Jako nebesa a všechny hvězdy, když horké kapky jeho semene pršely na nahou kůži obou milenců.

Vysíleně se zvrátil dozadu a lehl si na měkký koberec, s ochablým údem v jejích hebkých rukou. Když procitl z opojení, stála hraběnka před velkým zrcadlem, kouřila cigaretu zasazenou ve špičce a chladně se na něho dívala. Vlasy měla rozcuchané, jinak nic neprozrazovalo, co se tu před chvíli odehrálo. Hraběnka byla úplně oblečená, dokonce ve svých přiléhavých rudých šatech, na sobě přívěšek a všechno možné.

Marco zrudnul a začal sbírat svoje oblečení rozházené po podlaze. Panebože!

Hraběnka z něho nespustila oči, když se oblékal.

Když chtěl s omluvami vyklidit pole, oznámila mu s obvyklým neosobním chladem:

— Příště, až řeknu, že čekám senátora, vyžaduji, abys okamžitě pochopil, že potřebuji tvou pomoc... aniž bych ti to musela nějak VYSVĚTLOVAT!

— Ano, paní hraběnko, uklonil se Marco, a když vycouvával z ložnice a zavíral dveře, hrozně se styděl.

Pospíchal dolů po schodech a chvatně se snažil zapnout si poklopec a zastrkat si košili do kalhot. Zarazil se, když se otevřely nějaké dveře a ozval se pronikavý křik.

Ten křik patřil jemu.

Stál jako socha a vzhlédl ke dveřím, v nichž stála hraběnka jako rozzářená královna chystající se usednout na trůn.

— Zítra časně ráno čekám senátora, budeš tak laskavý a zapamatuješ si to? vykřikla.

Otočil se na podpatku a zmizel.