Erotické povídky, Erotika

Vraceli jsme se po chrupajícím sněhu pod mrazivě fialovým večerním nebem a jako maják nám na protější stráni blikala vstříc zářící okna horské boudy. Měl jsem zvláštní hořkosladký pocit: mladší žena, která jela na běžkách těsně za mnou a se smíchem na mě něco volala, vůbec netušila, že je důvodem mého trápení a bezesných nocí. Bezmocně, platonicky jsem ji celou silou svých patnácti let miloval.

Jenže Miluška nepatřila mně, ale mému bráchovi Tondovi. Poznali se v létě na nějaké diskotéce a těsně po vánocích se chtěli brát. Společné dovolené na Šumavě říkali "předsvatební cesta" a mě vzali s sebou jako přívažek. Vlastně jsem se vnutil - a Miluška se za mě přimluvila. Kdo by jí dokázal něco odepřít?

Dnešní den byl pro mne dvojnásob vzrušující. Tonda musel odjet, protože ve firmě, kde pracuje, vznikly nějaké problémy. Slíbil, že to vyřídí co nejrychleji a nejpozději zítra ráno bude zpátky. Od rána jsem měl Milušku sám pro sebe. Ted jsem si znovu promítal ty nádherné okamžiky, když upadla do závěje, čepice se jí smekla uvolněné vlasy měla plné jiskřících ledových krystalků…

Uložili jsme lyže, oklepali sníh z bot a vtrhli do haly. Všiml jsem si, že je tu nějaký nový host. Robustní chlap v kožené bundě se k nám líným pohybem pootočil od baru, a když spatřil Milušku zvláštně mu zacukalo v koutku úst. Miluščina rozesmátá tvář rázem ztuhla jako maska, polekaně o krok ustoupila, ale pak se zhluboka nadechla a odhodlaně prošla kolem cizince k recepci, kde požádala o klíč od svého pokoje.

Ty ho znáš?" zeptal jsem se, když jsem ji dohonil na schodech. Zavrtěla hlavou a pevně sevřela rty. Nějak se mi to nelíbilo. Budu muset bráchu zítra upozornit. Hlídat Milušku je vlastně mojí povinností. Brzy bude patřit do rodiny…

"Dobrou noc," řekl jsem jí a díval se, jak mizí mezi dveřmi pokoje jako kouzelná zimní princezna. Pak jsem vešel do sousedního pokojíku a oblečený jsem se vrhl na postel. Přitiskl jsem tvář ke stěně, za níž ležela Miluška, mezi nohama jsem svíral polštář a představoval si, že je to její měkké tělo. Můj pyj se začal nalévat a stoupat, sevřel jsem ho křečovitě mezi prsty a ukájel se, tak jako každou noc před tím, když jsem odvedle slýchal zvuky milování… Ale co to? Jako kdyby za stěnou něco bouchlo… Pak se ozval Miluščin dušený sten. Vždyť brácha tu není! Je v pokoji sama! Že by dělala totéž, co já?

Najednou se mě zmocnilo opojné pokušení. Šmírovat bráchu jsem se nikdy neodvážil, protože jsem znal jeho pádnou pěst. Ale dnes… Vlastně je mou povinností zjistit co se děje. Třeba se jí udělalo špatně. Tím jsem si „morálně" zdůvodnil své rozhodnutí: rychle jsem vyklouzl na balkón, přelezl oddělující zábradlí a opatrně nahlédl oknem do Miluščina pokoje.

To, co jsem spatřil, mi vzalo dech. Miluška ležela nahá na posteli a vzpažené ruce měla kovovými pouty upevněné k pelesti. Také její roztaženě nohy vězely v nějakých okovech. Zakláněla hlavu a zcuchané dlouhé vlasy jí jako černý vodopád přepadávaly přes hranu lůžka až na zem. Vzrušené jsem zíral na její dmoucí se prsa s naběhlými bradavkami, na bílé břicho a vzpínající se boky plné krvavých šrámů, na vyholený klín, v němž se přímo proti mně rozvírala temně rudá štěrbina. Kalhoty se mi v rozkroku vyboulily tak, že div nepraskly.

Teprve pak mě napadlo, že Miluška se jistě do těch okovů nedostala sama, že musím zavolat o pomoc… Než jsem to stačil domyslet okno nade mnou se prudce otevřelo, mohutná tlapa po mně hmátla, sevřela můj límec a polouškrceného mě vtáhla dovnitř.

Zajímá tě, co tu s tou děvkou provádím?" uchechtl se mužský hlas. Dopadl jsem bezmocně na podlahu a přes rameno jsem spatřil, že je to ten cizinec z baru. Tyčil se nade mnou jak zlověstná hora. Ramenem přirazil okno zpátky a švihl ve vzduchu koženými důtkami. Znovu se zasmál: „To je taková zábava, víš? Jestlipak tvému bratrovi přiznala, že tohle dělávala za prachy?"

„Proboha, mlč!" zaúpěla Miluška.

"Ale to víš, že budu mlčet. A on taky," ukázal na mě důtkami, „on taky bude mlčet . A rád, potože teď zažije něco, o čem jen tajně puberťácky snil."

Šťouchl do mě násadou důtek. „Sundej kalhoty, mladej. No, dělej, neupejpej se. Tak bude tol" Rozmáchl se nade mnou a já začal překotně chvějícími se prsty rozepínat přezku opasku. Popoháněl mě před sebou směrem ke spoutané Milušce. Viděl jsem, jak její oči spočinuly na mé nahotě, a pocítil jsem proti své vůli palčivou rozkoš.

„Prosím tě," oslovila mě najednou Miluška horečně šeptem, „moc tě prosím…, tohle bude naše společné tajemství, ano? Tonda to nesmí nikdy vědět rozumíš, nikdy, protože by mě zabil… a mně na něm záleží, šíleně záleží, on je moje poslední naděje na jiný život rozumíš...".

"Polož jí ho do huby," přerušil muž Miluščinu litanii, „nech si ho hezky ocucat, ona miluje takovýhle lízátka."

Přiblížil jsem svůj naběhlý a horečně cukající úd k těm mnohokrát obdivovaným a zbožňovaným rtům. Ještě nedávno jsem je toužil líbat, ale teď jsem se propadal do jakési zvrhlé opojné závrati. Odevzdaně stiskla můj žalud mezi rty, ucítil jsem chvějivě vlhký dotek jazyka. Rozkoš mnou projela jak mrazivá vlna. Prudce jsem přirazil, potopil jsem ho v hlubině jejích úst. Zalapala po dechu a málem se zalkla. Polekalo mě to, rychle jsem ucukl, vnořil jsem prsty do bujného hedvábí jejích vlasů a nechal jím svůj vztyčené pyj proplouvat, díval jsem se, jak se vynořuje jako delfín z černých vln a klouže dolů po jejím čele a nose zpátky ke rtům, zanechávaje za sebou lepkavou cestičku. Vzdechla a její tělo se prudce vzepjalo.

Překvapeně jsem vzhlédl a spatřil jsem, že ten snědý obr vsunul koženou rukojeť důtek mezi Miluščiny nohy, krouživými pohyby roztahoval její hebkou štěrbinu a zasouval nástroj stále hlouběji. Miluška zaúpěla - a já už to nemohl vydržet a začal stříkat. Zděšeně jsem zíral, jak bělostná pěna stéká po její krásné tváři, zachycuje se jí na řasách, na rtech i ve vlasech. „Promiň. Miluško," špitl jsem stísněně.

„To nic," usmála se na mne tak zvláštně, „to nic…, zítra na to zapomeneme…, budeme si myslet, že to byl divný sen… ano?"

Obrovitý chlap mi dovolil natáhnout kalhoty a vystrčil mě před dveře. Odpotácel jsem se do svého pokoje, do rána jsem seděl na posteli a měl jsem pocit, že se mnou cloumá horečka.

Za čtrnáct dní nato měli Miluška a Tonda svatbu. Všichni se rozplývali nadšením nad krásnou, křehce působící nevěstou v nadýchaných bělostných šatech. Jen mně stačilo, abych trochu přimhouřil oči a viděl ji nahou v poutech, bičovanou a potřísněnou spermatem. A pochopil jsem, že se toho tísnivého snu asi nikdy nezbavím. Ve sklepě jsem si schoval starý železný řetěz. Až brácha zítra odejde do práce, vyrazím za Miluškou, svléknu jí, přivážu k posteli a...